O knize: rok / ...Kde zase nespí, možná pijí víno, možná tak sedí, nebo prostě – dva lidé si nemohou oddělit ruce...“ „Nespí“ okno bylo ve druhém patře. Byla v něm vidět silueta sedící ženy. Neměl jsem kam spěchat. Sedl jsem si na lavičku a začal zírat na ženskou siluetu v okně. "Proč to potřebuji?" pomyslel jsem si. Koneckonců, vítr štípe a měsíc... no, atd. A nenašel jsem odpověď…